Výklad pojetí kultury, která je vším, čím se lidský život liší od života zvířat a čím se povznáší nad animální podmínky.
S tím souvisí represivní působení kultury na jednotlivce – lidé jsou nuceni zříci se svých přirozených pudů za účelem ovládnutí přírody pro dobývání životních statků. Člověk se snaží před utrpením uniknout – ať už prostřednictvím samoty, chemické intoxikace anebo přesunu libida, tzv. sublimace pudů, která se může projevovat účastí na kolektivní snaze ovládnout přírodu, společnost atd. (kulturní sublimace) nebo uspokojením prostřednictví náboženství či umění.
Pozorujeme, že většina lidí poslouchá příslušné kulturní zákazy jen pod vnějším nátlakem. Právě sem náleží většina toho co se dozvídáme o morální nespolehlivosti člověka. Narcistické uspokojení z kulturního ideálu náleží též k oněm silám, které úspěšně čelí kulturnímu nepřátelství uvnitř kulturní oblasti. Příroda by od nás ovšem nežádala žádná půdová omezení, ponechala by nám volnost, ale má svůj zvláště účinný způsob jak nás omezovat.
Hlavní úlohou kultury, jejím nejvlastnějším důvodem je nás chránit před přírodou. Být umělcem je prosté… je těžké být prostým.
