(Příležitostný text k výročí – Mistra Jana Husa).
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
V ten den byl pro kacířství upálen Jan Hus. Proč tato událost nebyla zapomenuta? Jakou roli vlastně plní pro současnost Jan Hus? Proč je v tento den státní svátek? Protože je vykládán jako vrcholná postava českých dějin. Podle těchto výkladů, je husitství pozdně středověkým vzmachem českého národa. Národy nestvořil Bůh, ale zrodily se z dějin. Proto se někteří ptají, zda mají národy pupek, který je dokladem jejich zrodu. Pupkem českého národa je bezpochyby Hus a husitství. Takový výklad Husa vytvořili až nacionalisté v moderní době. Národy jsou nedávným výmyslem s destruktivním potenciálem.
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
Hus je hrdina, Hus je mýtus, Hus je legenda. Nikdy nemůžeme objektivně vyložit dobový význam Mistra Jana Husa. Chápání minulosti vždy přizpůsobujeme současným účelům. Hus je projekčním plátnem těch, kteří se k němu vztahují. Obíháme hermeneutický kruh, který je nekonečný.
Nacionalisté Husa vykládají jako národního hrdinu. Socialisté ho pro změnu chápou jako bojovníka proti feudálnímu řádu, jeho ideologii a proti vykořisťování pracujícího lidu. Husitské hnutí jako proletářskou revoluci a husitské tábory jako komuny. Husův sbor a Jednota bratrská Husa vykládá jako vzpouru proti mocí a majetkem zkorumpovanému katolicismu. Pro evangelickou obec v českých zemích je otcem zakladatelem, historickým pramenem české identity. Rekatolizace je pak z tohoto pohledu imperialismem, jenž možná vyústil v náboženskou deziluzi a český ateismus.
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
Nacionalistům navzdory! – Hus nebyl český, Hus byl evropský. Není ani tak původní, jak ho někteří vnímají. Jsou to z velké části tehdy módní myšlenky oxfordského učence Johna Viklefa. Hus jeho spisy téměř doslova opsal, včetně samotného titulu: De ecclesia (O církvi) a hlásal je v češtině laickému lidu ku své vlastní slávě. Ale nebyl to pouhý plagiátor. Možná se měl Hus k Viklefovi tak trochu jako se měl Lenin k Marxovi. Svým vzdorem přispěl k vypuknutí největšího duchovního hnutí patnáctého století – husitské revoluce – jako součást hnutí vyžadující velkou reformaci.
Od Johna Viklefa se odlišoval důrazem na kritiku morální. Hus byl tedy mravokárce a exaltovaný hledač pravdy. „Pravda vítězí“, Havlova „pravda a láska vítězí“….tyto výroky prezidentských hlav odkazují k Janu Husovi, jenž řekl: „…hledej pravdy, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti.“
Ale jak jsme viděli, pravda je děvka prodejná. Nárokovat si absolutní pravdu s velkým P. je vždy násilím. Sympatický nám může být Husův zárodečný racionalismus. V návaznosti na Viklefovu filozofii předznamenával, že pravdu odhaluje svobodně rozvažující lidský duch, nikoliv dogmata a vynucovaná autorita církve. Hus je antidogmatický.
Dnes chci představit jiného Husa, který krystalizuje na hrotech per dnešních historiků. Hus vystupuje jako kritik zlořádů. Vystupuje proti zkorumpovanému řádu; proti kupování úřadů a proti kupčení s odpustky, ze kterých profitovala církevní a politická moc. Hus je vykládán jako součást hnutí vzdorující ekonomické krizi, bojovník proti sociálním nerovnostem a okázalému bohatství.
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
Nepřipomíná kupování úřadů dnešní vítězství nejbohatších v boji o moc? Nepřipomíná jeho odkaz nová hnutí kritizující současná dogmata, jako jsou Ocuppy Wall Street nebo Syryza? Sám Viklef radikálně pojaté výzvy, vyžadující vyvlastnění majetku z moci církve adresoval samotnému anglickému králi, jenž má zakročit a dokonce i s použitím násilí vlastnictví církve zkonfiskovat. Nepřipomínají výroky současného papeže Františka návrat idejí víry založené na lásce k bližnímu, víry lidské a oddělené od hrabivosti.
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
Hus kritizoval církevní ideologické aparáty. Chceme-li být následovníky Husa, nestačí ho chápat jen jako historického národního hrdinu. Abychom zachovali odkaz Husa živým, pak se musíme obrátit proti světskému bezpráví a dogmatismu. Musíme se stát heretiky vůči vládnoucím pořádkům. Zkuste si Husův spis O církvi vzít do ruky a za slovo „církev“ si dejte slovo „banka“ či „tržní hospodářství“ a bude vám to zřejmé… Co by hlásal Hus, kdyby žil dnes? Je mezi námi někdo takový? Můžeme očekávat druhý příchod Jana Husa?
Šest set let, šest století v čase nás dělí od 6. července 1415.
Michal Tošner
