Seskupení NEKONKRÉTNO je velmi volným a otevřeným společenstvím individuálně tvořících lidí, kteří pořádají společné konceptuální akce.
Akce NEKONKRÉTNO jsou koncipovány nejen jako výstava individuálních uměleckých výtvorů, ale každá akce vytváří konceptuální ideu, ve které se spojuje klasické „výtvarno“ s dalšími uměleckými formami zahrnující performance, videoprojekci, hudební produkci a další umělecké formy včetně přednášek a mluveného slova.
Poslední konceptuální akcí NEKONKRÉTNO byl festival Vynález zkázy fest, jehož leitmotiv ukazují jednotliví výtvarníci v různých podobách dle svého individuální pohledu na to, co bylo, v současnosti je či může být vynálezem zkázy.
Nedávno proběhlo…
Ostatní proběhlé akce:
Nekonkrétno je když…
…ani na několikátý pokus nejste schopni pojmenovat umělecké pojidlo samostatně tvořících,
avšak společně vystavujících výtvarníků. To je na tom nejspíš to nekonkrétní, nehmatatelné,
nepostižitelné, neohraničené. Přesto tvoří zcela viditelná, hmatatelná a někdy i slyšitelná díla,
tu s méně jasným, ondy až s prvoplánově vystupujícím sdělením. Na výstavách tohoto původně
volného sdružení, dnes již spolku, můžete být vždy překvapeni nebo i zaskočeni různorodostí výtvarných
stylů – od výrazně komiksových črt až na hranici hyperrealismu. A aby to nebylo málo,
tu a tam se několik stylů propojí na jediném plátnu, pokud jím dokonce neproniknou i trojrozměrné
objekty. Vlastně jeden jednotící prvek by se dal najít – prezentacemi vždy prostupuje uměřeně
dávkovaný humor. Ačkoliv má každá společná akce v názvu nosné téma, způsob vyjádření je
ponechán umělcově svobodné volbě. A to je vlastně ono. Svobodné vyjádření, svobodná tvorba
bez hranic. Neomezeno, nekonkrétno.
A dělají vlastně umění? Inu…
Umění je vyjádřením nedozírných hlubin duše umělcovy skrze jeho tělo a výrazové prostředky
a postupy. Toto niterné sdělení by u příjemce mělo prostřednictvím smyslového i mimosmyslového
vnímání jít až do jeho vlastní duše. Umění je dotyk přes hranici. Dotyk, jenž by měl člověka povznášet,
kultivovat, vést ho za obzory, naplňovat ho uvědoměním, úžasem nebo radostí. Umění by
mělo pomáhat přetvářet člověka, aby se víc podobal svému předobrazu. Vést ho klidně až k samým
hranicím vesmíru, jakkoliv pro nás nekonkrétních, jakkoliv jsou daleko. K hranicím lidské fantazie,
přes které se lze dotknout věčnosti.
Toť zajisté nedosažitelný ideál! Člověk však roste úsilím o naplňování svých snů. Snad i díla
z tohoto výběru Vám budou potěšením, inspirací, či nastaveným zrcadlem. Nečekejte Louvre, nečekejte
Tate Modern, nečekejte Ermitáž. Prostě nic takto konkrétního. Je to přece jen Nekonkrétno.
Takové malé, ale naše. Čekejte pouze závan laskavého pohlazení… a možná někde za myšlenkami
probleskne, že v jakékoliv době potřebujete k náhledu za hranice konkrétna jen otevřené neomezované
vnímání.
Autor: Václav Kotek
„Návrat je pohybem Taa, měkkost je jeho působením, vše pod nebem mu vděčí za život. To co je, spočívá v tom, co není.“
(Lao-c‘)